Co to znamená, když nám při poslechu hudby naskakuje husí kůže?

Každý z nás už určitě zažil ten pocit, když se nám při poslechu nějaké písně či skladby začala napínat pokožka. Dnes je již známo, že husí kůže při poslechu hudby je velmi důležitým projevem naší psychiky.

Jsem si jistá, že jste to už zažili – v rádiu začala hrát nějaká písnička nebo jste zaslechli někoho nádherně zpívat, tak jak se patří, a v tom momentě vám po zádech přeběhl mráz po zádech.

Co to husí kůže vlastně je?

Husí kůže a zimomřivost jsou vedlejším projevem něčeho mimořádného a zvláštního. Ale co ho způsobilo?

Nejprve si řekněme pár slov o tom, co to znamená, když nám „běhá mráz po zádech“.

Přibližně 2/3 světové populace zná ten pocit, který nazýváme „běhání mrazu po zádech“. Běhání mrazu po zádech se často definuje jako „pocit podobný třesu či chvění a obvykle se projevuje jako uchvacující emocionální odezva“.

Vědec Mitchell Colver nám v žurnálu The Conversation (Rozhovor) dává možnost pochopit, co je důvodem „běhání mrazu po zádech“.

O tomto zajímavém jevu říká:

„Běhání mrazu po zádech nejčastěji pociťujeme při poslechu hudby nabité emocemi, ale některé osoby ho mohou pociťovat i při pohledu na krásný obraz či umělecké dílo, při sledování dojemné scény ve filmu či při fyzickém kontaktu s jinou osobou.“

A dále Colver píše: „Předpokládá se, že čím více se někdo dokáže svou myslí pohroužit do hudební skladby, tím je větší pravděpodobnost, že zažije „běhání mrazu po zádech“.

Ten je výsledkem toho, že pozorný posluchač citlivěji vnímá a reaguje na podněty obsažené v hudební skladbě.“

Co mají společného lidé, kteří často zažívají husí kůži?

Vědci v podstatě chtěli zjistit, zda je u některých typů osobnosti větší pravděpodobnost, že při působení určitých podnětů zažijí „běhání mrazu po zádech“.

Při provedených pozorováních účastníci testů byli napojení na přístroje, které měřily, jak reaguje jejich pokožka při poslechu různých hudebních skladeb.

Při testech zazněla hudba umělce, jako jsou Air Supply, Hans Zimmer, Chopin a někteří další.

Vědci svůj výběr skladeb a písní zdůvodnili tím, že každá z nich obsahuje alespoň jeden vzrušující či vrcholný moment, který pravděpodobně způsobí „běhání mrazu po zádech“.

Účastníci výzkumu také podstoupili test osobnosti. Díky němu se Colveru a jeho týmu podařilo zjistit zajímavý fakt: Osoby, které při poslechu hudby zažily „běhání mrazu po zádech“, mají společný jeden osobnostní rys, který bychom mohli nazvat „Otevřenost vůči zážitkem“.

„Pomocí výzkumů jsme zjistili, že lidé s touto vlastností mají také mimořádně živou představivost, mají schopnost vnímat a ocenit krásu přírody, vyhledávají nové zážitky a zkušenosti, často do hloubky přemýšlejí o svých pocitech a ve svém životě mají rádi pestrost,“ píše Colver.

Jde tam o trochu víc. Colver také zjistil, že schopnost silně reagovat na hudbu nemá svůj původ výhradně jen v emocionální oblasti. Lidé, kteří jsou „otevření vůči zážitkem“, vnímají hudbu intenzivně i díky své rozvinuté poznávací (kognitivní) schopnosti.

Jako příklad kognitivních schopností v případě poslechu hudby si můžeme uvést schopnost představit si písničku až do konce nebo i zvýšenou schopnost obrazotvornosti.

Pokud patříme mezi osoby, které prožívají hudbu intenzivně, může to být i díky různým kombinacím výše uvedených schopností.

Může se dokonce stát, že zůstaneme příjemně překvapeni, když hudba, kterou právě posloucháme, nějakým způsobem překročí naše očekávání.

Závěr

Abychom to zjednodušili: Lidé, kteří se dokáží do hudby zcela pohroužit celým svým intelektem – to jsou ti, kteří hudbu nejen poslouchají, ale ji i opravdu „slyší“ a prožívají – s největší pravděpodobností zažijí pocit „běhání mrazu po zádech“.

A co Vy? Při které písni či skladbě jste naposledy zažili „běhání mrazu po zádech“ neboli „husí kůži“?

Zpracovala: Mocvědomí.cz