Známý neurovědec vysvětluje, jak náš mozek vytváří skutečnost prostřednictvím procesu halucinování

„Právě v této chvíli, díky spolupráci několika miliard neuronů v našem mozku, každý z nás zažívá vědomé vnímání. A nejen takové ledajaké vědomé vnímání – zažíváme vnímání světa kolem nás i vnímání našeho nitra. Jak tento úžasný proces vlastně probíhá?“

Známý neurovědec Anil Seth tvrdí, že náš mozek po celou dobu halucinuje. Když se shodneme na našich halucinacích, nazveme to „skutečností“.

Anil Seth působí jako profesor kognitivní a výpočetní neurovědy na univerzitě v Sussexu v Anglii. Ve své nedávné přednášce, kterou prezentoval na každoroční konferenci TED Talks, uvažuje o původu vědomí.

V úvodu své přednášky klade posluchačům následující otázky: „Co je to vědomí? Jak k němu dochází?“ Anil Seth přitom sám považuje vědomí za „největší záhadu, již věda ani filozofie zatím nerozluštily.“

A není zdaleka jediný, kdo má na tuto problematiku stejný názor. Teoretický fyzik Max Planck, autor kvantové teorie, považoval „vědomí za základ“.

Planck tvrdil, že „není možné dostat se za vědomí“ a že „všechno, o čem mluvíme, vše, co považujeme za stávající, je postaveno na předpokladu existence vědomí.“

Po vyslovení svých úvodních otázek Anil Seth pokračuje a vysvětluje jejich nesmírný význam:

„Nějakým způsobem uvnitř mozku každého z nás, díky zkombinované činnosti mnoha miliard neuronů, přičemž každý neuron je třeba vnímat jako malinký biologický stroj, je generována vědomá zkušenost.

A ne ledajaká vědomá zkušenost – je to naše vědomé vnímání právě tady a právě teď. Nicméně jak toto vědomé vnímání vzniká? Jak k němu dochází?

Odpovědět na tyto otázky je mimořádně důležité, protože vědomí je to jediné, co máme. Každý z nás. Bez něj by neexistoval žádný svět, žádné JÁ, zkrátka neexistovalo by vůbec nic.“

Jak řekl sám Max Planck: „Vědomí považuji za prvotní, za samotný základ. Hmota je už jen projevem vědomí, je z něj odvozena.“

Jinými slovy, vědomí je nutným předpokladem, bez něhož by nebylo možné formulovat existenci hmoty. Vědomí a hmota, tyto dva zdánlivě rozdílné fenomény, jsou spolu provázané způsobem, jenž teprve teď začínáme opravdu chápat.

Série šesti přelomových experimentů, jejichž výsledky byly zveřejněny v odborném žurnálu Physics Essays (Eseje z fyziky), poukazuje na to, že vědomí hraje při utváření materiální skutečnosti nezanedbatelnou roli.

Tento jev byl opakovaně demonstrován prostřednictvím dvojštěrbinového experimentu (známý také jako Youngův experiment).

Výsledky uvedených šesti experimentů se nacházejí také na internetu pod názvem Consciousness and the double-slit interference pattern: Six experiments (Vědomí a jeho vliv na průběh dvojštěrbinového experimentu: Šest experimentů)

Vraťme se však k přednášce profesora Anila Setha. Pokračuje a vyslovuje další důležitou myšlenku o tom, že vědomí a život jsou neoddělitelně vzájemně spjaty.

Oponenti této myšlenky tvrdí, že o vědomí lze mluvit jen v případě, že subjekt je nositelem inteligence (více ZDE…) a uvědomuje si sebe sama.

Profesor Seth však s tímto názorem nesouhlasí a tvrdí, že „existence vědomí je možná pouze prostřednictvím biologické struktury, díky níž jsme naživu.“

Ve své přednášce říká:

„Osobně si myslím, že vznik vědomé umělé inteligence je opravdu v nedohlednu. Dovoluji si to tvrdit na základě výsledků mého bádání, výsledků, které jasně ukazují, že vědomí jako takové nezávisí ani tak na čisté inteligenci jako spíše na tom, že jsme živé a dýchající bytosti.

Jednoduše řečeno, vědomí a inteligence jsou dvě velmi odlišné věci. Na to, abyste cítili bolest, ještě nemusíte být inteligentní, ale abyste ji cítili, musíte být pravděpodobně naživu.“ 

Řízené halucinování

Profesor Seth pak vyzval své posluchače, aby si představili, že jsou mozkem – že jsou uvnitř lebky, kde není žádné světlo či zvuk, a jediný materiál, jenž mají k dispozici, je proud elektrických impulsů pocházejících z našich smyslových orgánů.

Na tomto místě demonstruje několik iluzí, jež jsou způsobeny nedokonalostí našich smyslových orgánů.

Vyvozuje z toho jasný závěr, a sice, že v takových případech naše smysly halucinují a neumožňují nám poznat pravou povahu skutečnosti.

Během života se náš mozek neustále mění a přizpůsobuje se tomu, co vnímáme. Tato změna a přizpůsobování se dějí na základě vstupních údajů, jež náš mozek (více ZDE…) přijímá.

Příklady, jež používá profesor Seth, jsou opravdu úžasné a stojí za to je vidět na vlastní oči – nebudeme vám je tedy popisovat, abychom vás nepřipravili o chvíli, kdy si řeknete: „Vau!“.

Lepší jednou vidět než stokrát slyšet, a proto vám doporučujeme, abyste si přednášku profesora Anil Setha prohlédli na kanálu YouTube. Přednáška je zde uložena pod názvem Your brain hallucinates your conscious reality (Náš mozek halucinuje naši vědomou zkušenost).

Profesor Seth prostřednictvím názorných ukázek demonstruje, že vstupní informace, jež mozek většinou přijímá ze smyslových orgánů, nejsou nijak pozměněny, co se však mění, je způsob, jakým vnímáme skutečnost.

Když se přeneseme zpět v čase a podíváme se do starověkého Řecka, musíme uznat, že Platón měl pravdu – naše smysly opravdu halucinují. Profesor Seth pokračuje:

„A tak vnímání – můžeme ho chápat jako proces, při kterém určujeme, co existuje – není ničím jiným než informovaným odhadováním našeho mozku.

Jinými slovy, náš mozek přijímá signály ze smyslových orgánů a už předem je kombinuje s očekáváním a přesvědčením o světě. Tímto způsobem se náš mozek vlastně pokouší co nejpřesněji odhadnout vlastnosti světa, které vnímáme našimi smyslovými orgány.

Náš mozek neslyší zvuky a nevidí světlo. Skutečnost celou dobu jen odhaduje a to nejlepší, co zatím „zjistil“ a co se mu opakovaně potvrdilo, je, že nám to pak předkládá jako skutečnost, kterou vnímáme.“

Ve své přednášce nám Anil Seth na příkladech ukazuje, že „místo toho, abychom byli jen pasivními pozorovateli vnějšího světa, ho také aktivně generujeme.

Svět, jenž vnímáme, vychází ve stejné míře, pokud ne ještě více, z našeho nitra ven, a nikoli naopak.“

A dále tvrdí, že „každý z nás po celou dobu halucinuje, dokonce i v této chvíli. A když se v našich halucinacích shodneme, nazveme to skutečností…

A tak to, že vnímáme sebe sama, že si uvědomujeme své vlastní JÁ, je také řízená halucinace, kterou generuje náš mozek.“

Mnozí vědci, odborníci či myslitelé byli nuceni ve světle nových objevů přiznat, že nějakým způsobem, kterému zatím zcela nerozumíme, svět a naše vnímání fyzické skutečnosti opravdu mohou být mentální konstrukcí.

Nebo přinejmenším je třeba připustit, že vědomí (více ZDE…) při vytváření světa hraje klíčovou roli.

Richard Conn Henry, profesor fyziky a astronomie na americké univerzitě Johnse Hopkinse v Marylandu, napsal pro žurnál Nature (Příroda) v roce 2005 článek, v němž píše:

„Průkopník ve fyzice Sir James Jeans řekl, že „poznání jako takové směřuje k nemechanické skutečnosti, vesmír a svět se začínají stále více a více podobat jedné velké mysli než velkému stroji.

Vypadá to tak, že mysl již více není jen nějakým náhodným prvkem, jenž nějak pronikl do hmotného světa…

Vlastně bychom ji měli oslavovat jako tvůrce a vládce hmotné skutečnosti. Vesmír je nehmotný – je duševní a duchovní. Žijme a mějme z něj radost.“                

Vzniká vědomí díky mozku a tělu?

Hypotéza, že vědomí vzniká v mozku, je ve světě materialisticky orientované vědy zatím stále dominantní.

A to i přes hromadu důkazů, jež poukazují na pravý opak, a sice, že náš mozek (a tím pádem i celá naše materiální skutečnost) může být výtvorem vědomí.

Na tomto místě si uvedeme výborný citát vyňatý z Prohlášení na podporu postmaterialistické vědy (Manifesto for a Post-Materialise Science), jenž výstižně vysvětluje základní východiska „materialistické“ vědy:

„Pohled moderní vědy na svět je postaven hlavně na předpokladech, jež přímo vycházejí z klasické fyziky. Materialismus – přesvědčení, že hmota je jedinou skutečností – je jedním z těchto předpokladů.

Dalším podobným předpokladem moderní vědy je redukcionismus.

Redukcionismus je přesvědčení, že složité jevy lze pochopit jejich redukováním na vzájemnou interakci jejich menších částí, resp. redukováním složitých jevů na jednodušší a základnější jevy, jako jsou např. drobné hmotné částice.“

O tom, zda vědomí je výtvorem mozku, nebo zda náš mozek je spíše jen „přijímačem“, přes který vědomí prochází, pojednává ve svém dokumentárním filmu i Dr. Gary Schwartz, profesor na Arizonské univerzitě.

Tento dokumentární film také najdeme na kanálu YouTube pod názvem Is Consciousness More than the Brain? (Je vědomí něčím víc než jen mozkem?).

Uvedený dokument podává stručný náhled do této rozsáhlé problematiky, jež stojí na sloučení a průniku výsledků výzkumu probíhajícího v mnoha oblastech vědy.

Dr. Gary Schwartz si při tvorbě svého dokumentu dal námahu, kterou si zatím dalo jen málo vědců – jako odborník nám v něm totiž přináší spoustu informací, jejichž hledání by nám jinak zabralo spoustu času.

„Někteří materialisticky založení vědci a myslitelé odmítají uznat existenci těchto jevů i z toho důvodu, že oni sami nejsou zcela důslední ve svém exkluzivním světonázoru.

Když tito vědci odmítají postmaterialistický způsob zkoumání přírody a světa, nebo když odmítají zveřejnit závažná zjištění, která by podporovala postmaterialistický náhled na svět, jdou vlastně proti duchu skutečného vědeckého bádání.

Jinými slovy, odmítají adekvátně zpracovat a vyhodnotit nová empirická data. Nicméně data, která nezapadají do jejich oblíbených vědeckých teorií a přesvědčení, přece nelze odmítat a priori.

Takové odmítání patří spíš do ideologie, nikoli do vědy.“ – Dr. Gary Schwartz, profesor psychologie, medicíny, neurologie, psychiatrie a chirurgie na Arizonské univerzitě

Zpracovala: Mocvědomí.cz