Způsob, jak najít a použít svůj stín, abychom se stali svobodnými

„To, co neuvedeme do vědomí, se v našich životech objeví jako osud.“ – Carl Jung

Co je „stínové Já“? Pravděpodobně jsme slyšeli o tom, že označuje „temnou stránku“ osobnosti. Ale co vlastně znamená a jak se formuje?

Je to něco, čeho se máme bát, anebo uctívat? Pokud je tak bezvýznamné, proč se zdá, že se prosazuje navzdory našim četným snahám zrušit jeho naléhavé volání?

Zahrnuje aspekty osobnosti, které se rozhodneme odmítnout, nebo potlačit. Každý z nás má svůj stín a společnost odráží ten kolektivní – části, které se všichni rozhodneme ignorovat.

Velká část bolesti, kterou vidíme ve světě, je formou kolektivního stínu.

Není to náhoda, že „stínová vláda“ a její fungování se projevuje jako přehnané vyjádření našich vlastních zvráceností, chamtivosti, nedůvěry, morální hlouposti atd.

Je to „skutečná“ vláda, která se ukrývá ve stínu. Idealizovaná je vláda, které chce každý důvěřovat v průvodech, které působí jako komediální, nacionalistické loutkové divadlo.

„Hluboký stav“ je jako hluboké Já, potlačované a ignorované po staletí, prochází kolem světa a způsobuje nekontrolovaný zmatek (více ZDE…) a násilí (až donedávna, kdy se stáváme ochotnějšími dívat se na vlastní osobní stíny).

Carl Jung a jeho koncept stínu

Psycholog Carl Jung je známý svým konceptem stínu. Pravděpodobně však nebyl zcela přesný, protože lidské bytosti jsou osobnostmi.

Pojem si zapůjčil od Friedricha Nietzscheho. Oba velcí myslitelé varovali před mimořádnými nebezpečími nadměrného nevědomí.

Hněv, sobectví, násilné tendence, touha po nekontrolovatelné moci a sexuální touhy – to vše jsou nežádoucí vlastnosti, které se smrákají nad společností a jsou skryté do té míry, že se vyhýbají kontrole.

Stručně řečeno, máme idealizované i stínové „já“. Jsme tedy kombinací obou. Konfrontace a rozvoj stínu má však své výhody.

Jung často odkazoval na tuto zanedbanou část nás samých jako na „zlatý stín“.

Narážel tím na dary, které nám může dát, pokud jsme dostatečně odvážní, abychom se podívali na to, co potlačujeme během svého života (anebo několika životů).

Jak napsal Jung v roce 1963, „stín“ je:

„Ta skrytá, potlačovaná, z velké části podřízená a vinami naložená osobnost, jejíž definitivní následky se dostanou zpět do sféry našich živočišných předků, a tak tvoří úplný historický aspekt nevědomí.“

Stín z pohledu Freuda

Freud se orientoval na patologii. Soustředil se na to, co s námi nebylo v pořádku anebo nefungovalo.

Ale Jung byl orientován teleologicky – v tom smyslu, že se zaměřoval na to, co u nás dobře funguje anebo je správné.

A to zahrnuje nás, temné stránky a stínové Já.

Psychologický stín se nepříliš liší od stínu, který se vytváří, když se procházíme za slunečného počasí. Ve fyzické realitě není nic jiného než tmavou oblastí, kde je světlo blokováno neprostupným objektem.

Není mu dovoleno plně svítit, a tak se vytvoří stín.

V místech našeho nitra, kde jsme neměli sílu plně vyzařovat světlo, jsme rozvinuli egoistickou osobnost (více ZDE…), snadno a účinně omezenou anebo zmírněnou umožněním světlu, aby proudilo dovnitř.

Takže osvícení nám umožňuje osvobodit se z okovů ega.

V učeních Zen se dozvídáme, že ego je „mýtem“ Sebe – jinými slovy, jsou to části nás, které popíráme, anebo zveličujeme, bez skutečného smyslu pro Vyšší Já.

Naše „Já“ je vytvořeno myslí, zábleskem existence „Já“, které dává instrukce pro vlastní význam sebe.

Je ve skutečnosti tím příběhem, který jsme vyprávěli sami sobě v dětství, každou noc předtím, než jsme šli spát. A znovu, když jsme se ráno probudili do nového dne.

„Toto vlastní ego, na kterém lpíme, je zdrojem téměř všech problémů, protože jde o samoreferenční vesmír, který je klamný ve svých předpokladech o skutečnosti.“

Pojmenování a řešení stínového Já pomáhá minimalizovat tento klamný předpoklad skutečnosti a přibližuje nás k Pravdě a Svobodě. Je ironií, že o stínové Já se staráme pouze v případě, kdy se osvobodíme od jeho iluzí.

Jung ve své knize Aion v roce 1951 napsal:

„Stín je morálním problémem, který je problémem celé ego-osobnosti, protože nikdo si nemůže uvědomit stín bez vynaložení značného morálního úsilí.

Stát se vědomými této skutečnosti zahrnuje poznání temných aspektů osobnosti jako nyní existujících a skutečných. Tento čin je základní podmínkou pro jakýkoliv druh sebepoznání.“

Další pohledy

Jak napsala Theresa Bimka:

„Nicméně dobrou zprávou je, že když se ego konečně vzdá svého řízení – rekalibrace – objeví se nová rovnováha a ego se ujme nové pozice podmíněné Archetypu Sebe.

Namísto nesprávného anebo malicherného vládce se stane věrným služebníkem. Toto rekonstruované ego (více ZDE…) má schopnost být vnímavým, tvůrčím, pružným a je k dispozici pro celý proces transformace.

Nesnažíme se ho tedy zbavit, jak se to často dezinterpretuje, ale chceme, aby rozpoznalo, kde je jeho „skutečné“ místo, kde má sloužit. Schopnost rozpoznat a pojmenovat tento proces může přinést mimořádnou úlevu.“

Závěr

Jak řešíte stínové Já a jak ho vynášíte na světlo? Existuje sedm znamení, která ukazují, že se váš stín ukazuje.

Místo toho, abyste potlačovali tyto tendence, si všimněte, kdy se s nimi spojujete. Pak si ticho sedněte, abyste se zeptali na to, které aspekty temnější stránky vyžadují být pojmenované a vyléčené.

Zdroj: thewisdomawakened.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz